Sametové verše
Sametové verše
3. července 2009 v 14:22 | Jiří Ošlejšek
46 politických básní - prezentace 5 básní.
Mafiáni
Mafiáni, mafiáni, to jsou
dneska velcí páni.
Mají svoje poradce
a vyprané finance.
Našinec už nic nezmůže,
odborně ho stáhnou z kůže.
A kdo přijde o práci,
mají z něho legraci.
Kdo jim dělá potíže,
dostanou ho za mříže.
A kdo se jim postaví,
chytí kulku do hlavy.
Zvoleného politika,
mafiánská zlomí klika.
Pak ho máme ve vládě,
v parlamentu, na hradě.
Když se volič stále plete,
korupce a zločin kvete.
Bude lépe nebo hůře?
I mafián jednou umře.
Imunita
Za šera i za tmy, za denního svitu,
poslanec má jistou svoji imunitu.
Demokracie má kasty,
vyvolení svoje posty.
Za špatnou práci
a mylné rozsudky,
nehrozí soudcům
pražádné důsledky.
Pro sebe si vymysleli
nejmírnější tresty,
ze zákona si ušili
neprůstřelné vesty.
Proč útočí korupce na
poslance, na soudce,
jsou to přece také lidi,
každý na nich něco vidí?!
Co divného zdá se na tom,
že by zločin chránil zákon?
Ozvali se Zelení.
Proč se zákon nezmění?
Slova
Slova, slova, vzpomínám
na dobu Občanského Fóra.
Po zklamání přišla nostalgie.
Vzpomínka, ta stále ještě žije.
Lidé řvali na náměstí,
prožívali sen o štěstí.
Ti, co se tam shromáždili,
všem těm slovům uvěřili.
I já jsem tam tenkrát byl,
krásným slovům uvěřil.
Slova jsou jak kapky na římse,
dopadnou a hned vypaří se,
v přívalu těch planých slov,
našla pravda i svůj hrob.
Možná bude ještě hůře,
básník je však vyléčen.
Podrobil se známé kůře
s inspiračním pendrekem.
Slova byla na začátku,
slova jsou i duší řádků.
Padá na mě lítost,
obchází mě zlost.
Snad až Boží milost
řekne všemu dost.
Peníze za duši
Chamtivost lidi popadla,
peklo roztáhlo chapadla.
Vypustilo svá žihadla,
peníze, vynález od ďábla.
Kdo chce svou duši poranit,
musí se s ďáblem poradit.
Za peníze ji vyměnit,
ze svého těla vypudit.
Všude tam, kde peklo vládne,
teplo lidské lásky chladne.
Duši trápí nemoci,
potřebuje pomoci.
Kdo vyslyšel slova básně,
tomu ať je v nebi krásně.
Ať mu láska v duši zní
i na cestě poslední.
Redakce
Chtěl bych vám teď říci pravdivě a jasně,
proč jsem vlastně začal psáti tyto básně.
Nejprve jsem svými články
chtěl varovat jelimánky.
Redaktorka mi však řekla,
že to půjde těžce,
abych si dal svoje články
u nich do inzerce.
Ani ona nemůže si napsat,
co si myslí.
Mám si najít jiný plátek,
více nezávislý.
Na to jsem jí odpověděl,
že tam mají nestvůru,
všichni už ji dobře známe,
totalitní cenzuru.
Lépe psáti pravdu,
než mít v srdci hanbu.
Komu pravda tolik vadí,
ten nás prodá nebo zradí.
Redakcemi byl jsem značně znechucen,
k psaní básní nepřímo tak donucen.
Nevzdal jsem to. Básně píši stále,
i když tvrdí, že jsou nedozrálé.
Když svou víru člověk neztratí,
špatná věc se v dobrou obrátí.
Básníkům se zjeví skryté panorama,
co dar inspirace s klackem pod nohama.
-------------------------------------------------------------------------
Název : Sametové verše. Ilustroval : Rolland
Vydání : první Výtisků : 100 ks. Datum : září 2008
Vydal : autor ve vlastním nákladu
E-mail : OslejsekJiri@seznam.cz
ISBN : 978-80-254-2760-6
